Polyoxymethylenová struktura a výkon
Polyoxymethylen (POM) vykazuje pozoruhodné výkonové charakteristiky primárně způsobené jeho vysokou hustotou a vysokou krystalinitou. Tyto vlastnosti přispívají k jeho výjimečné tvrdosti, rigiditě, rozměrové stabilitě, odolnosti proti únavě a chemické odolnosti. Vysoká hustota a krystalinita účinně omezují pohyb dipólových momentů v CO vazbě molekulárního řetězce, což propůjčuje vynikající elektrickou izolaci a dielektrické vlastnosti POM.
Skupiny terminálu POM však mají polo-acetální strukturu, která ovlivňuje její tepelnou stabilitu. Při teplotách kolem 100 stupňů se mohou polo-acetální koncové skupiny postupně depolymerovat, což vede ke snížení tepelné odolnosti. Po zahřátí na přibližně 170 stupňů může POM podél automatické oxidace podél molekulárního řetězce a uvolňuje formaldehyd. Tento formaldehyd je následně oxidován na kyselinu mravenčí při zvýšených teplotách a v přítomnosti kyslíku. Kyselina mravenčí zrychluje degradaci POM, vyžaduje použití stabilizátorů tepla, antioxidantů a absorbérů formaldehydu během zpracování homoformaldehydových pryskyřic.
Formaldehyd ko-polymeru, který obsahuje určité množství vazeb CC ve svých molekulárních řetězcích, nabízí zlepšenou tepelnou stabilitu ve srovnání s homoformaldehydem. CC vazby pomáhají zmírnit oxidační degradaci a zvyšují tepelnou stabilitu polymeru. Nicméně homopolymer i kopolymerní formaldehyd vykazují inherentní omezení tepelné a oxidační stability, která musí být při zpracování a aplikaci pečlivě zvládnuta.